Na ODLP mi pomohli se o tátu postarat a motivovat ho k větší samostatnosti
Na Oddělení dlouhodobé lůžkové péče Nemocnice Mělník se každý den setkáváme s těžkými osudy pacientů, které se snažíme navracet do běžného života. Situace, kdy člověka zasáhne nemoc nebo úraz, je vždy náročná také pro rodinu a blízké, kteří v procesu zotavování pomáhají. Rádi bychom se s vámi podělili o osobní příběh otce a syna, plný síly a naděje.
8. března 2022, den, na který v životě nezapomenu, den, kdy se mi obrátil život vzhůru nohama. Den, kdy jeden z mých nejbližších dostal mrtvici
Dodnes se s tím vyrovnávám velmi těžko, protože můj táta je zároveň i jedním z mých nejlepších kamarádů, ke kterému jsem si vždy chodil nejen pro rady, ale třeba si i postěžovat, což tedy dělám dodnes. V hodně věcech je to ale teď jiné. Kromě ochrnutí pravé poloviny těla mu mrtvice narušila také řečové centrum, takže komunikace bohužel zatím vázne. Každopádně věřím, že to bude jen lepší, přece jen solidní základ slov jako „TY VOLE“, „JO“ a „TAKHLE“ máme, zbytek doženeme mimikou či intonací, takže se v mnohých případech dorozumíme celkem dobře.
Bez podpory blízkých by to nešlo
Jsem strašně rád za podporu od rodiny. Ať už je to moje přítelkyně Eliška, která má otce moc ráda a hodně mi s ním pomáhá, tak i moje máma a ségra, které to mají složitější tím, že žijí v Brně, ale i tak se snaží pomoci, jak mohou. Nesmím zapomenout ani na mého nejlepšího kamaráda Michala, který se s tátou taky kamarádí, s ním vždy přijdu na jiné myšlenky. Samozřejmě je i spousta dalších lidí, kteří se zajímají a mají starost, a za to všem děkuji, protože mi to pomáhá překonat některé těžké dny.
Táta si toho zažil opravdu hodně
Bezprostředně po CMP převezli tátu do Nemocnice na Homolce, kde podstoupil operaci, při níž mu museli kvůli zvětšujícímu se otoku mozku odstranit část lebky. Po tomto zákroku byl následně převezen na Rehabilitační kliniku Malvazinky. Tady byl ještě napojen na všemožné přístroje a většinu času spal. Po nějakém čase mi primář řekl, že tátu převezou do Českého Brodu. Tam ale moc dlouho nepobyl. Z vlastní iniciativy jsme zažádali o lůžko v Rakovníku, kde si táta poprvé sednul a kde mu dokonce vyndali trachču. Z toho důvodu už ale nemohl dál pobývat na místním DIOPu, a tak byl převezen do spádové nemocnice ve Slaném. Tam se mu bohužel nevyhnul COVID, a tak mu musela být odložena kranioplastika (operace, při níž tátovi vyplnili prohlubeň po chybějící části lebky). Tato operace proběhla opět v Nemocnici na Homolce. Poté se na chvíli zase vrátil do Slaného, ze kterého jsem mu zařídil převoz do Berouna, kde se měl zaměřit na cvičení. K tomu ale bohužel nedošlo.
ODLP Nemocnice Mělník
Táta sem přijel z Rehabilitační nemocnice Beroun, kde mi po dvou měsících bylo řečeno, ať si seženu jiné zařízení, jinak mi tátu dají domů, což nepřicházelo v úvahu. Ne, že bych nechtěl mít tátu doma, to v žádném případě, ale jsem pracovně velmi vytížený. Pracuji jako řidič kamionu, což obnáší velmi brzké vstávaní, ale někdy i velmi pozdní příjezdy domů. Někdy se také stane, že zůstanu na cestách i přes noc, otec by ale potřeboval neustálou kontrolu a pomoc. Tím, že byl chvilku po již zmíněné operaci hlavy, jsem měl také strach, že by se mu mohlo něco stát, když bych nedával pozor, tak jsem zkusil kontaktovat ODLP v Nemocnici Mělník, kde mi pomohli se o tátu postarat a motivovat ho k větší samostatnosti. Jsem rád, že jsem se rozhodl právě pro tuto nemocnici, protože personál se chová profesionálně, ale zároveň i lidsky, s tátou vtipkují a chovají se přátelsky, což je podle mě velmi důležité. Nejednou mi vyšli vstříc a jelikož je táta trochu svéráz a není to s ním vždy úplně jednoduché, přesně takový přístup potřebuje. Jsem za to opravdu vděčný.
Moje zkušenost s ODLP Nemocnice Mělník je velmi pozitivní. O všem jsem vždy dostatečně informován, pravidelně prohodíme pár slov s paní primářkou, která mě informuje o zdravotním stavu táty, ale v kontaktu jsem také se sestrami a se sociální pracovnicí. I ty mi podávají dost informací, nebo mi nabízí své rady či pomoc. Tím, že za tátou dojíždím prakticky denně (když mi to práce dovolí a přijedu domů v rozumný čas), jsem s celým personálem v dost častém kontaktu. Rád bych využil této možnosti a poděkoval všem z ODLP Nemocnice Mělník za jejich každodenní péči, lidský přístup a za to, že mi umožňují vzít tátu čas od času i mimo nemocnici, na procházku nebo na půl den domů. Jsem moc vděčný, že mi pomáhají starat se o tátu, který doufám bude už jen a jen lepší.
Daniel Koláčný
